Harry Potter a Řád Bíleho Cherubína - Harryho druhý den

Když se ráno Harry vzbudil, šel se opláchnout a oblékl se. Pozdravil se s Hedvikou, jeho sněžnou sovou a rozhodl se, že začne cvičit. Musí si vylepšit kondici. Odešel do tělocvičny, kde strávil různým cvičením a mořením svého těla dvě hodiny. Po cvičení se opláchl a seběhl schody do jídelny, kde už na něj čekala Lucy se snídaní.
Po snídani vešel do své pracovny, kde si chtěl v klidu popřemýšlet o svém programu a trochu nabrat sil po své ranní rozcvičce, kterou trochu přehnal, jak nebyl zvyklý na cvičení. Po chvíli sedění a hledění do blba se rozhoupal k tomu, že by si mohl prohlédnout, co je uschováno v šuplících pracovního stolu. Našel různé dokumenty, jako jsou vlastnické listiny od domu, seznam kouzel co byly na dům použity, a také zajímavou knihu.
Knihu Godrika Nebelvíra, se zvědavostí jeho vlastní ji otevřel, našel v ní k jeho překvapení výčet všech vlastností, co zdědil jako Nebelvír: zvěromagie, kouzlení bez hůlky a neverbálně, mistrovská nitrobrana a nitrozpyt, přemísťování, ovládaní živlů a vycítění magie. Také si tam přečetl, že se první bude muset tuto vlastnost naučit ovládat, a pak se teprve ukáže jeho dědictví. V ten moment ho napadlo, že nic není zadarmo a všechno něco stojí. V knize také bylo spoustu kouzel z bílé magie a neutrální, ale také i samotného Nebelvíra. Navíc měla kniha tu výhodu, že ji dokázal přečíst jen samotný dědic Nebelvíra, tudíž jen Harry. Bylo mu jen líto, že nemá nějakou takovou knihu andělskou, bohužel tam bude muset jít jen cestou pokusů a omylů.
Nakonec se rozhodl, udělat si rozvrh, co se musí všechno naučit, dokud jsou prázdniny, než bude muset nastoupit zpět do Bradavic. Přitom si vzpomněl i na své drahé přátele, co asi dělají a jestli už zjistili, že není u Dursleyů. Bylo mu líto, že jim přidělává starosti, ale pamatoval na slova Archanděla Michaela, nikdo se to nesmí dozvědět, až nastane ten pravý čas. Ale třeba by jim mohl poslat alespoň dopis, že je v pořádku, aby se zbytečně o něj nebáli.
„Hm, ale jak to udělat? Hedvika se sem asi nebude moci vrátit beze mě a já se ještě neumím, a ani nesmím přemísťovat,“ začal si drmolit pod nos Harry.
K jeho překvapení zazářil před ním stůl rudou barvou s nádechem bílé.
„Co to je?“ vykřikl překvapeně. Záře pominula a hleděl na něco velmi krásného, byl to rudý fénix, jen na křídlech měl pár bílých pírek.
„Ahoj, Harry,“ ozvalo se mu v hlavě. Harry už tak překvapený hleděl se spadlou bradou na fénixe, „ty mluvíš?“ ptal se trochu nechápavě Harry.
„Ano, budu tvůj přítel, jestli chceš, a budu s tebou moci mluvit i nadále, jestli si mě necháš,“ ozval se opět fénix.
„Ano, samozřejmě si tě rád nechám a budu tvým přítelem,“ usmíval se Harry, „ale jak ti mám příteli říkat?“
„Já jméno ještě nemám, musíš mi nějaké dát.“
„Jak by se ti líbilo, kdybych ti říkal Angele?“
„Ano to se mi libí, je to krásné jméno,“ odpověděl nadšeně Angel.
„Angele? Kde ses tu vzal a proč máš takové zvláštní peří?“ ptal se zvědavě Harry.
„Byl jsem sem poslán anděly, abys měl přítele, doručovatele zpráv ze svého domu a pomocníka v nouzi, než ovládneš dokonale svou moc. A barvu mám takovou, protože jako nebelvír máš ve znaku červenou a bílá pírka značí, že patříme k andělům.“
„Doufám, že se ti jako přítel budu taky zamlouvat, mě se strašně líbíš,“ vykládá Angelovi nadšeně Harry.
„Jsem rád, že mě bereš jako přítele a né jako svého mazlíčka, myslím, že budeme spolu dobře vycházet, pomůžu ti i při učení, pokud budu moci,“ zazpíval mu fénix.
„Děkuji ti, Angele, akorát jsem si chtěl udělat rozvrh na dny, kdy budu ještě tady, než se vrátím do školy. Á," najednou hlasitě a protáhle zvolal Harry, „abych nezapomněl, mám ještě sovu Hedviku, mám ji rád a byl bych ještě radši, kdybyste se spřátelili taky.“
„Myslím si, že to nebude problém Harry,“ odpovídal mu Angel. Když Harry zjistil kolik je hodin, rozhodl se jít na oběd a rozvrh nechat až na potom. Nerad nechával Lucy a ostatní skřítky čekat, už včera se s nimi se všemi seznámil a domluvili se, že budou jídávat spolu. Angel si sedl Harrymu na levé rameno a vydali se do jídelny. Po obědě se konečně Harry dostal k tomu rozvrhu.
Budíček v 6 hodin, dvě hodiny rozcvička, sprcha a snídaně 30 minut, probíraní teorie z knih do oběda, oběd hodinu, a od jedné hodiny do šesti procvičování kouzel a teorie různého odvětví. Večeře a studium z knih.
Angel jen souhlasil. Byl to perný rozvrh, ale Harry si usmyslel, se naučit co nejvíce než půjde do školy a také, aby měl nějakou šanci proti tomu hadímu ksichtu, kterého si tak pojmenoval. Navíc v koutku duše si přál nezklamat své předky, jak anděly, tak i samotného Nebelvíra.